Vzpomínka na Alexandra Jegorova

Vážení kolegové,

27. ledna 2016 dotlouklo srdce jednoho z nejzajímavějších dobrovolných členů a lékaře horské služby, našeho kamaráda a přítele Saši Jegorova.

Dovolte mi krátkou vzpomínku na tohoto vzácného člověka. Saša, jak se mu v horské všeobecně říkalo, byl mým garantem při vstupu do party. Tak on označoval to krásné společenství lidí, kteří v té době běhali po horách a zajišťovali bezpečnost, stavěli chaty, pečovali o značení a o vše, co bylo s touto organizací spojeno.

Mám ho v živé paměti, jak byl na první schůzi, které jsem se mohl zúčastnit, oblečen v červeném svetru s dvěma bílými proužky na rukávu s číslovaným odznakem horské služby a přednášel pro mne vůbec první školení ze zdravovědy. Bylo jich pak ještě mnoho. Vždy s humorem jemu vlastním nás všechny poučil a přezkoušel a z obrovského balíku doplnil naše i služební lékárničky materiálem. Na další schůze připravoval stále něco nového. Vždy perfektně připravené přednášky se týkaly všech jeho koníčků. A těch bylo hodně. Seznamoval nás tak s místopisem, s historií našeho tehdejšího okrsku na Kleti, s mykologií, s botanikou a nakonec to byly i základy jachtingu.

Vše co dělal, tak miloval a poutavým vyprávěním nás všechny vtáhl do děje. Nebyl problém, aby nás zaujal, neboť toho uměl opravdu dost. Příhody z chirurgické praxe vystřídaly historky o boji s blbostí, která ho po protestech proti okupaci v roce 1968 zbavila možnosti pracovat na operačním sále. On však svoji zručnost dokázal využít jinak. Stal se z něho skvělý svářeč, soustružník, kovář, stolař a všechna řemesla, která uměl, používal ke zlepšovákům a stavění lodí. Postavil první katamarán, první fireball a svoje počínání kolem vody završil založením vodní záchranné služby na Lipně.

Saša udivoval svými plány. Vždy překvapil novými smělými nápady na dobu dovolené a plánoval do poslední chvíle svého života. Výčet toho, co udělal pro horskou a vodní záchrannou službu, by byl dlouhý. Já však mám Sašu vrytého v paměti jako perfektního parťáka, na kterého byl vždy spoleh. Věřím, že tak nám zůstane v paměti všem.

Dalibor Carda