Po horské cestě na nosítkách s kolečkem.

  Záchranáři vědí, že je důležitější používat při záchraně mozek než svaly, ale ne vždy to jde.Horskoslužebníci z Jizerských a Krušných hor museli zapojit svoje svaly velmi intenzivně, protože letní transporty na kolových svozných prostředcích to opravdu vyžadují.

  Převoz pacienta na nosítkách opatřených kolečkem po horských kamenitých cestách, se svodnicemi a občas i přes potok je opravdu náročnou „sportovní“ disciplínou. Udržet na jednom kole rovnováhu nevyklopit pacienta a udělat pro něj transport alespoň trochu snesitelný vyžaduje trénink. „Tento způsob transportu využíváme většinou u úrazů, které nejsou indikovány pro použití vrtulníku. A to nejenom svou závažností, ale také terénem, ve kterém se staly. V některých případech si uvědomujeme, že využití LZS by bylo spíše zneužitím a blokovali bychom posádky vrtulníků, které by mohlo být třeba jinde u těžších zásahů. Takže si namasírujeme svaly a pacienta svezeme co nejrychleji do přístupnějšího terénu k předání,“ vysvětlil postup a jeho důvody záchranář z Krušných hor.

 Poranění kotníku, které si způsobila žena na Ořešníku v Jizerských horách vyžadovalo kilometrový transport na nosítkách s kolečkem, protože terén jiný postup neumožňoval.

 Obdobně museli při transportu mladého cyklisty, s poraněním ramene a hrudníku, z trailu postupovat i v Krušných horách.

  „Prostě pokud jste záchranář u Horské služby je fyzická kondice nezbytnou součástí naší činnosti,“ okomentoval transport jeden ze záchranářů. Oba pacienti skončili v rukou zdravotnických záchranářů, kteří je následně převezli do nemocnic k dalšímu ošetření.