aneb o aroganci "vůdců"

Všichni zřejmě znají přísloví o tom, že podruhé opakovaný vtip přestává být vtipem. Jen těm opravdu nejlepším kameňákům se dokážeme zasmát i po té, co jsme je již někdy slyšeli.

Tomu, k čemu bych se rád vyjádřil a doufám, že i za ty kamarády a kolegy, kteří raději tvoří mlčenlivou většinu nebo reptají v ústraní, tomu nápadu se někteří nesmáli, respektive nebavil je ani poprvé, natož, když si jej prožili cca poosmé. Řeč je o podzimní části fyzických prověrek HS oblasti Krkonoše, konkrétně o její běžecké části.

Jen ti nejstarší členové HS v Krkonoších ještě pamatují fyzické prověrky v sedmdesátých a osmdesátých letech. Jednalo se o skutečně téměř masochistické túry o délce kolem 50 km, vedoucí ze Špindlerova Mlýna do nejvyšších částí pohoří a zase zpět. Takováto etapa skutečně prověří odolnost a vůli každého člena HS bez ohledu na věk a dosažený čas. Časem se sice délka těchto "závodů" zkrátila na zhruba polovinu, ale díky převýšení a občas i klimatickým podmínkám si každý musel "hrábnout" až na dno svých fyzických i psychických sil. O to sladší byla odměna v cíli v podobě občerstvení, odznáčku a následného kolektivního probírání zážitků z trati, přes dění v HS až po obecné věci.

S novým politickým zřízením se upustilo od celooblastního prověřování a dalších 10 let někdo nedělal nic a někdo si to dělal po svém. Okrsky ze západu oblasti (Rokytnice, Harrachov), pokračovali po celou dobu dobrovolně ve fyzických prověrkách svých členů. A mohlo to tak klidně pokračovat dál s různými obměnami i odměnami až ... Až se úřední šiml po letech letargie znovu probudil a zjistil, že je třeba se zviditelnit. Zviditelnit se tak, že budou všichni "čumět" a opravdu jsme "čuměli". Ještě mám v paměti první ročník obnovených fyzických prověrek. Metodik oblasti tehdy prohlásil, že to není závod, ale druhou větou dodal, že časy se měří, aby se mohly porovnávat i v dalších ročnících. A tak jsme vyrazili poprvé pokořit černou sjezdovku ve Svatém Petru, však v protisměru běžného užití. Není to zrovna zdraví prospěšné ani pro trénované a srdeční sval dostane co proto, horší však je, jak dolů. Onehdy to bylo po jakési Věřině cestě. Trať nijak neoznačená skýtala jasnou orientační výhodu domácím. A nic nebyl prvnímu nahoře platný náskok kolem 1 minuty, když nešlo nalézt ústí pěšinky zvané cesta. Vzhledem k počasí jsme potom klopýtali a klouzali přes mokré větve, kluzké kameny a bahnité louže do cíle. Výsledek této akce se dostavil hned v příštích dnech. Totálně ztvrdlé svaly nohou (laktát se odbourával ještě další týden), křeče apod. Proto se metodik oblasti rozhodl trať pozměnit, a tak od 2.ročníku se neběhá krkolomnou pěšinkou, ale po cestách a betonových panelech. Tedy z bláta do louže v našem případě z bláta na beton a štěrk. Ani pro atlety není podobná trať příjemná, a to umí běhat (metodicky správně). Mezi členy HS však není žádný klasický lehký atlet. Jsou to vesměs lyžaři, horolezci, skialpinisté, ...

Takže testem určité formy fyzické zdatnosti je pouze cesta nahoru (cca 2 km), zbylých 10 km dolů je pouhým rozmarem metodika, stupidní buzerací členů, kteří si úspěšně rok co rok devastují kloubní aparát dolních končetin a potažmo i páteř. A proč? Jen proto, že člověk, který měl tento "dobrý nápad" a drží se jej jak pověstné "lejno košile", neumí uznat to, že se zmýlil, že toto nemá s prověrkou fyzických schopností nic společného. Neuznává ani názor Dr. Koldovského, který pouze nevěřícně kroutí hlavou nad touto akcí. To odhlížím od takových maličkostí, jako je např. nápoj v cíli (sušenka by byla moc). Také odhlížím od ekonomické stránky věci a sice, že náš okrsek to má do Šp. Ml. 50 km, Cestovné se údajně neproplácí – pouze náklady na pohonné hmoty, a to ještě při plném obsazení vozidla, což není z technických důvodů vždy možné. Žádný zákon nebo obecně platné nařízení, ale nemluví o náhradě pouze za spotřebované pohonné hmoty, ale vždy o cestovném, které ještě obsahuje paušální složku, takže 1 km stojí pak přes 5,- Kč (u běžného malého auta), je potom otázkou jak jsou případně proplacené (pouze) pohohonné hmoty vykázány v účetnictví.

Metodici okrsku Harrachov opakovaně navrhovali, aby se fyzické prověrky staly putovní akcí, která by se každý rok konala v některém z okrsků oblasti Krkonoše. To bylo zamítnuto se zdůvodněním, že o to nikdo nemá zájem. Kde je vůle, je i cesta a kdo nemá zájem, prosím, jeho věc, nelze nikoho nutit, kdo zájem má, nechť mu je umožněno pořádat a neargumentovat trapnými důvody.

Jsme výběrová, ale dobrovolná organizace, nikoli armáda a je nutné, aby ti jenž byli pověřeni jejím řízením naslouchali těm, které řídí, nehráli si na autokraty s patentem na rozum.

Fyzické prověrky s Černou sjezdovkou ve Svatém Petru a nekonečným seběhem do místa startu, už dávno přestaly být výzvou i pro ty z nás, které běhání baví, staly se pouze do nekonečna omílaným "dobrým" nápadem, jenž z důvodu zneužití svěřené moci, vítězí (alespoň zatím) nad zdravým rozumem.

© Zdeněk Palán

člen výboru okrsku HS Harrachov